Déšť

Pokaždé, když uslyším, ten důvěrně známy hlas dešťových kapek, představím si tvé prsty na mé tváři...Jak něžně a při tom milostně, by se dotýkali mé pokožky. Možná by trochu studili a i přesto bych měla pocit, že jsou vřelejší, než slunečné paprsky v červenci. Ať je to jak chce...chybíš mi, každé ráno, kdy se probouzím a noci, kdy usínám...

Snažím se tě najít v kolem jdoucích mužích...Ale nenalézám. Výraz jejich očí mi napovídal, že tu nejsi, že tě hledám zbytečně. Je mi smutno. Tolik dní už uběhlo, co si se mi ozval....Neustále myslím na tvé oči, chybí mi tvá slova plné něhy a porozumění....Mé ruce bloudí temnou oblohou v marné snaze uloupit jednu z hvězd a dát ti ji pod polštář...