V branách úsvitu

...Je jedenáct hodin po sklonku dne a noc již vzlétla nad jindy rušnou krajinu,aby ji naplnila tichem.Pod jejími křídly je již dávno rozprostřena konějšivá tma.Všechny mé myšlenky a celé mé srdce patří tobě,a proto již více žádnou tmu nevnímám - kolem je jen tvůj zářivý svit,který mě hřeje hlouběji,než by kdy dokázalo slunce.... Šeptám stromům všechny něžnosti,kterými si mne kdy zahrnul a počítám statisíce nejsladších vteřin,které jsem v myšlenkách prožila s tebou.Život pro mne získal novou cenu a nemám už touhu umírat,jako přednedávnem,když jsem ještě nevěděla,že opravdu nejsi nenaplněný sen,že měsíc i slunce omývalo tvou tvář svým světlem již dávno,kdy si se narodil,aniž bych si tušil... Vzlétám na tvých křídlech do oblak a choulím se do klubíčka v hřejivých polibcích tvých paprsků,jako malé dítě...V opojení tebou ztrácím pojem o světě a láskyplná vůně toho nejskvostnějšího kvítku,který vyrašil z tvých slůvek a z tvých doteků,je pro mne důkazem ráje...Jsi mi konejšivým nebem a každý uder mého srce patří TOBĚ!!!....