Je lehké říct:

" Miluji Tě"- to dokáže i malé dítě...

Těžší je ale milovat

A říct" Vážím si Tě "

Při stálém

setkávání se věci příliš na sebe podobají, než-li by se dali rozlišovat. I věže jsou z blízka jak trpaslíci, zatím to, co je malé a všedné, narastá na velikosti. A tak tomu je i z mým vztahem k Tobě.Stačí, že vím, jaká dálka nás dělí a hned vím, že roste má náklonost k Tobě. Láska, kterou k Tobě cítím, když jsi daleko, se jeví taková, jaká je. Soustřeďuje se v ní energie mého ducha a celý charakter mého srdce....

Chtěla

bych ti poděkovat za vše, čím pro mně jsi. jsi sluncem v době půlnoční, jsi hvězdou v jasném dni, jsi krásným kvítkem ve sněhu, jsi zeleň v poušti, jsi vůně růže spanilé,

Když miluješ....není co řešit....

Cítím....

Ano něco cítím. Jsem zmatená, moc zmatená. Vím, že je to nádherný cit, něco pro mě až tak vzdáleného, něco nádhernýho. Nevím, tuším, že tenhle cit není pro mně. Nemůžu, nebo spíš

Připadá mi hloupé tady o tom psát, ale někdy potřebuju předat své pocity někam dál, abych získala takový ten pocit, že už to nemusím dusit jen v sobě. V posledních dnech zažívám něco, co nevím jak nazvat. Zda-li štěstí to je, nebo osud, či pouhá náhoda....ale jedno vím jistě. Prožívám to nejkrásnější období v mém životě a poprvé si uvědomuju pravou hodnotu věcí a hlavně to, co je a co není pro život důležité.

Dej každému dni příležitost být nejkrásnějším ve Tvém životě. Dej mi šanci stát se Tvou nejmilejší vzpomínkou ve Tvém životě...Tak pochopíš co to štěstí vlastně je.....

Děkuji ... lásko moje...že jsi...

Pokaždé, když uslyším, ten důvěrně známy hlas dešťových kapek, představím si tvé prsty na mé tváři...Jak něžně a při tom milostně, by se dotýkali mé pokožky. Možná by trochu studili a i přesto bych měla pocit, že jsou vřelejší, než slunečné paprsky v červenci.

Když políbíš něčí uslzené oči, ochutnáš jeho pocity.