Když se večer

květiny zavírají před světlem, myšlenky bloudí kdesi hodně hluboko. Pavoučci splétají sítě mých vzpomínek... Na řasy padá hvězdny prach, v srdci bolavé jízvy krvácejí. Noc

...Cítím...

...Ano, něco cítím...Jsem zmatená...moc zmatená. Vím, že je to nádherný cit, něco pro mě tak vzdáleného, něco nádhernýho.

Mám také svou hvězdu? Vždyť přece bláznem zvaná jsem, když hledám vodu v poušti, když hledám světlo v temnotě. Bláznem zvaná jsem, když jsi myslím, že jednou upřimné srdce a s ním ráj příjde, že přijde konečně osvobození. Je to fatamorgána?

...Hledám Tě...

..a nenacházím... Kde se mi schováváš ? Nechal jsi mě samotnou a do mého srdce vešel stín...Nenech mě samotou...Bojím se stínů, dobře to víš... Hvězdičky jasné,

...Má lásko...

...opět budu usínat sama...bez Tebe...A tak moc bych si přála být s Tebou...Tak moc bych si přála natáhnout

Jako malé zrnko písku v hlubokém oceánu, jako kapička v nekonečnom moři, jako pramen řeky v nedosažitelné hoře, jako nekonečné ticho mlhy v temných lesech, jak tekutá láva pod zemskou kůrou... je má touha...

...Máš mě rád ? ...

...Nebo jsi na mě zapoměl?...

Zázrak je,když...

...se dovedeme rozdělit o nashromážděné, když vidíme celek i detail, když místo částí dáme celek, když se radujeme z maličkostí, když ostny chrání, ale nepíchají, když

...Okamžik...

Každý z nás se v životě ocitne v situaci, která mu připadá docela bezvýchodná. Před očima se zatmí a máme pocit, že by raděj měl život skončit.

Jsem Tvá

Touha, Tvůj sen. Jsem Tvá náděj co srdce Ti rve... Nepospíchej... ...Ta