 květiny zavírají před světlem, myšlenky bloudí kdesi hodně hluboko. Pavoučci splétají sítě mých vzpomínek... Na řasy padá hvězdny prach, v srdci bolavé jízvy krvácejí. Noc |
 ...Ano, něco cítím...Jsem zmatená...moc zmatená. Vím, že je to nádherný cit, něco pro mě tak vzdáleného, něco nádhernýho. |
 |
 ..a nenacházím... Kde se mi schováváš ? Nechal jsi mě samotnou a do mého srdce vešel stín...Nenech mě samotou...Bojím se stínů, dobře to víš... Hvězdičky jasné, |
 ...opět budu usínat sama...bez Tebe...A tak moc bych si přála být s Tebou...Tak moc bych si přála natáhnout |
 |
 ...Máš mě rád ? ...  ...Nebo jsi na mě zapoměl?... |
 ...se dovedeme rozdělit o nashromážděné, když vidíme celek i detail, když místo částí dáme celek, když se radujeme z maličkostí, když ostny chrání, ale nepíchají, když |
 Každý z nás se v životě ocitne v situaci, která mu připadá docela bezvýchodná. Před očima se zatmí a máme pocit, že by raděj měl život skončit. |
 Touha, Tvůj sen. Jsem Tvá náděj co srdce Ti rve... Nepospíchej...  |